Jak nám naše né dost dobráctví brání jít kupředu
Tvoříš…máš krásný cíl a chtěla by ses posunout dál…jenže tě něco vždycky zastaví a řekne ti…
…ne ne, ještě není ten pravý čas…
… ještě se naučíš toto a vypiluješ toto, zlepšíš fotografie, styl kresby, rozmístění motivů, možná ještě musíš dosáhnout tohoto a tohoto úspěchu nebo si dokonce pořídit jiné štětce či tablet:)…
…prostě tvá práce ještě NENÍ DOST DOBRÁ!
Jednoduše tě vždycky něco zastaví…
Něco…co možná malilinko vypadá jako ty sama. :)
Ale proč sabotujme náš vlastní vzlet, když přece tak moc chceme vystřelit vzhůru?
Když jsem začínala s povrchovým designem, bylo pro mě nepředstavitelné vyjít mezi lidi (nebo v tomto případě sítě:) ) a ukázat, co vlastně dělám. Styděla jsem se za svou nedokonalou tvorbu, za své bláhové sny, bála jsem se, že mě někdo bude hodnotit, soudit a porovnávat.
Vždyť já jsem nikdy nestudovala kreslení, nikdy jsem nechodila někam tvořit (když nepočítám výtvarnou výchovu na střední škole), nikdy jsem nebyla ten super talent, který je obdivován, kudy chodí a teď… chtěla bych se designem živit…nezbláznila se náhodou ta holka, budou si říkat všichni okolo.
Co si pomyslí přátelé, kluk kterého jsem kdysi milovala a sem tam ho sleduji na Instagramu :) nebo dokonce příbuzní, to všechno mi běhalo hlavou. :) Bála jsem se i odsouzení cizích umělců, kteří podle mého tehdejšího názoru, byli jediní, kteří měli právo tvořit.
Jenže pak mi došlo, že takto žít nechci. Proč by mi mělo záležet na názorech jiných lidí a často lidí, kterým na nás ve skutečnosti ani nezáleží. Nechat se omezovat jejich strachy a názory? Proč?
Pojď si sednout a pojmenovat si skutečné důvody, proč se bojíš svou práci sdílet a já vím, že pokud se podíváš skutečně dovnitř sebe, tak tam odpovědi zcela jistě nalezneš.
Může to být:
Strach, že má práce není dost dobrá
Toto je jeden z nejčastějších důvodů a já ho naprosto chápu. Sama jsem jako totální imposter a perfekcionista v jednom, musela tento strach překonat.
A řeknu ti jednu věc…
…je dost možné, že tento pocit nezmizí nikdy. :)
Dobře, pojďme se na to podívat reálně, jsou dvě možnosti:
Skutečně za nic nestojíš :)
Sama cítíš, že tato varianta je prostě mimo, za dobu, kdy se věnuji designu jsem potkala stovky designérů začátečníků a KAŽDÝ měl svou hodnotu.
Možná zrovna neodpovídáš trendům, možná si budeš muset najít svůj užší niche a možná budeš muset ještě trochu potrénovat své schopnosti, ale pokud je tvorba to, o co stojíš, tak na to máš.
Často se říká, že pokud si to dokážeš představit, je to tu pro tebe nachystáno a ano, možná to od tebe bude vyžadovat pořádnou dávku práce na svých schopnostech a možná i hodiny tréninku, ale nevěřím, že na to nemáš.
Ve skutečnosti totiž mnoho známých umělců na začátku své kariéry nemělo skutečný talent, stali se skvělými až na základě jejich touhy, která je hnala vpřed a toho, že si jednoduše sedli a malovat nebo navrhovat se naučili. Máš v sobě tu správnou touhu? A dokážeš se vědomě přimět k práci, sednout si a pracovat na svých schopnostech?
Tak vidíš…již nikdy o sobě nepochybuj, protože ty rozhodně stojíš za hodně! Na tomto světě máš své místo a tvá práce může dělat další lidi šťastnými.
Možná se ale ptáš…Evi, ale tak kdy mám sdílet, hnedka teď, když ještě nic moc neumím? Ano i ne.
Co se týče sociálních sítí, rozhodně sdílej! Však není nic lepšího než podpora komunity a nejenom, že získáš ty, ale rovnou budeš i inspirací pro ostatní ženy, které chtějí tvořit. Je skvělé pozorovat, jak se člověk zlepšuje, jak roste, protože získáme pocit, že když dokáže takto růst někdo jiný, můžeme to zvládnout i my.
A hlavně představ si, kde budeš za rok touto dobou…můžeš pořád řešit, zda něco zveřejníš nebo ne a nebo můžeš mít tisíce sledujících a navrhovat pro Ikeu. :)
A kdy tedy nesdílet?
Pokud řešíš, zda sdílet na svůj profi web nebo zda posílat svá portfolia klientům, zde ještě posečkej. Nejprve je třeba, aby sis byla jistá ve svém stylu. Konzistentní styl je něco, co je pro klienty velice důležité. Toto je ale na samostatnou kapitolu a my se na to spolu podíváme v jednom z dalších článků. V mém kurzu Tajemství tvorby vzorů řešíme jak si vytvořit jedinečný styl v celém samostatném modulu krok za krokem.
Druhou možností je, že víš, že za něco stojíš :),
dokonce už i něco umíš…ale ještě to chce trošičku dotáhnout. :) Prostě perfekcionista jak vyšitý. Tímto způsobem si ale pouze oddaluješ své sny a cíle donekonečna. Nikdy nebudeš mít pocit, že tvá práce už je dost dobrá, protože vždycky a všechno může být lepší a lepší.
Vykašli se na dokonalost, protože “Good is gold”! Lidé, kteří čekají na dokonalost, se také nemusí dočkat. Tím, že budeš svou práci sdílet i ve chvíli, kdy není tip ťop, se budeš posouvat.
Když jsem poprvé sdílela svůj vzor, rozhodně jsem na něj nebyla pyšná, chtěla jsem ale vykročit vpřed. Schválně scrolluj až dolu na mém Instagramu a zjistíš, že nyní tvořím úplně jinak než na začátku a kdybych čekala, na svou současnou práci a pozor obávám se, že bych čekala spíše na svojí budoucí práci :), tak bych v tuto chvíli netvořila článek pro vás, ale seděla bych v kanceláři mediální agentury a počítala GRPy.
Takže na nic nečekej a prostě skoč, zveřejni, co máš a jdi tvořit další práci, jen tak se budeš skutečně posouvat…ona i ta zpětná vazba okolí totiž není k zahození.
Opět, co se může stát?
Dostaneš negativní zpětnou vazbu (což dle mého názoru stejně takto veřejně dělají jen zamindrákovaní trollové:), která tě nasměruje dál a nebo dostaneš pozitivní zpětnou vazbu a to tě neuvěřitelně nakopne. :) Takže rozhodně nemáš co ztratit!
2. Strach, že mě budou ostatní soudit, že budu trapná, že ztratím přátele.
Říkám si, jsou to skuteční přátelé, pokud tě budou soudit? Není lepší se od takových lidí odstřihnout a navázat nové vztahy, které nás budou podporovat?
Když jsem já sama veřejně přiznala, že měním kariéru, a že si rozhodně půjdu za svými sny…stala se jedna věc…
Přišla mi stovka podporujících komentářů, obdivných slov a dokonce jsem zjistila, že jsem ovlivnila nějaké další ženy, aby ve svém životě něco změnily.
Waw…prostě pecka…to, že někdo díky mě zlepší něco ve svém životě, je pro mě naprosto neuvěřitelné a cenné! Dokonce se na mě okamžitě pár přátel obrátilo s tím, že by si u mě rádi něco objednali. A já přitom očekávala souzení. :)
Možná, že vnitřně, mě někdo soudil..ale to bude spíš o nich než o mě, co :).
A jak jsem se tedy překonala a navzdory strachu nakonec sdílela?
Uvědomila jsem si, kdo jsem.
Říká se stoupla jsem si do své síly… mně to zní trošku ohraně, ale je to fakt, možná bych spíš řekla, postavila jsem se sama za sebe. Uznala jsem, že je něco, co je pro mě důležité. Že mám na světě své místo, že mám právo na to, dělat co mě naplňuje, protože svět potřebuje lidi, kteří milují, co dělají.
A ve chvíli, kdy jsem věděla, kdo jsem a co chci, tak proč bych tím nebyla….kvůli ostatním?
Přiznat veřejně, co chci je první krok k našemu raketovému růstu. :) Ono už se to totiž pak nějak v tom vesmíru uspořádá, že se nám to tak správně poskládá, aby to šlo. :)
A čistě prakticky. Pokud máš ve svých přátelích někoho, kvůli komu se bojíš sdílet svou práci…prostě si je smaž.
To je nejjednodušší způsob, jak se posunout dál.
3. Porovnáváš se s ostatními
Těch důvodů, kvůli kterým se bojíme sdílet je víc, ale to by bylo na celou knihu, já bych ještě ráda zmínila třetí nejčastější důvod našeho strachu ze sdílení a to porovnávání. K tomuto tématu jsem toho již řekla poměrně hodně, můžeš si i stáhnout free video, kde mluvím čistě o porovnávání v umění.
Ráda bych ale i zde připomenula, že porovnávání s ostatními náš může úplně zničit. Nikdy nevíme, čím si prošel člověk, se kterým naši práci porovnáváme, jak dlouho již tvoří, jaký životní osud měl.
A rozhodně neporovnávej svou počáteční tvorbu s pokročilou tvorbou někoho jiného.
Ano, někdy je třeba (a dokonce žádoucí) učit se od zkušenějších, ale musíme mít na paměti, že naše práce je v tento okamžik to nejlepší, co dokážeme a možná, že v budoucnu bude mnohem a mnohem lepší, ale to je celé cesta a moc krásná cesta, a pouze pokud dokážeme ocenit to, co zvládneme v daný okamžik, cenit si toho, že vůbec můžeme tvořit a posouvat neustále své hranice, pak můžeme nádherně růst.
Nenech se zaslepit závistí a porovnáváním, může to být dobrým nástrojem toho, vidět po čem skutečně toužíme, ale může nás to taky pěkně zastavit. A to my nechceme. :)
Vždy si ráda připomínám, že nežiji tento život nanečisto, že nebude žádné podruhé, že pokud chci nějak žít podle svých představ, nikdo jiný to za mě neudělá…musím to zvládnout já sama.
Proč by měly mé sny zajímat někoho jiného? Jsme tvůrkyně nejenom designů, ale i svých životů a tak je na nás, jaký prostor si v na tomto světě vytvoříme...